Uniforma C. a k. pěšáka na počátku Světové války
V minulém roce patrně málokoho minuly připomínky stoletého výročí vypuknutí 1. světové války. Tisíce mužů obléklo  C.a k./k. u. k. uniformu a opustilo domovy. Dnes hledíme na zašlé obrázky a porovnáváme. Zde vzpřímený důstojník v parádní uniformě, tu nahrbený pěšák v potrhaném kabátě či skupinka veselých vojáčků a každý má na sobě něco jiného… Jak tedy vlastně vypadala uniforma pěšáka C. a k. armády?

Rok 1914 zastihl k.u.k. pěchotu v době, kdy již její velká část byla přestrojena do nových uniforem modrošedé barvy (původní název Hechtgrau/štičí šeď, model 1908.  Tato uniforma nahradila barevnější uniformu předešlého vzoru. Zde je nutno odlišovat příslušníky pěších pluků společné armády /k.u.k. I.R. od příslušníků pěších pluků zeměbrany  /k.k. L.I.R. apod. – v těchto částech ozbrojených sil byla situace mírně odlišná.

Barva hechtgrau nebyla počátkem 20. století v c. a k. armádě úplně nová, již dříve ji používaly pro uniformy např. jednotky polních myslivců či zeměbrany. Z tohoto pohledu i střih uniforem M08 nebyl vlastně tak úplně nový – střih blůzy vycházel ze starší polní blůzy model 1868, kalhoty/pantalony byly totožné se starším vzorem, taktéž kabát/mantl a polní čapka – zásadní změnou byla právě barva. Starší uniforma kombinovala tmavě modrou (blůza a kabát) a světle modrou (kalhoty a čapka), nová uniforma měla všechny součásti již v jednotné barvě hechtgrau (samozřejmě s použitím různých gramáží/síly sukna  - kabát z nejsilnějšího, čapka z nejslabšího atd.).

Je však nutno mít na mysli rozlehlost Rakousko-Uherské monarchie a tedy i velké množství výrobců sukna – byť byla barva hechtgrau relativně přesně definována, tak reálně byla tato barva uniforem v různých částech monarchie dosti odlišná.  Samostatnou kapitolou byly privátně vyráběné uniformy pro důstojníky – zde byla škála barev ještě širší.
Ze staršího modelu polní blůzy byl také převzat systém značení pluků egalizační barvou na výložkách límce v kombinaci s barvou knoflíků (na náramenících blůzy, kabátu či na polní čapce).  V přiložené tabulce je možno vidět 28 odstínů egalizačních barev, které se kombinací s barvou knoflíků (bílá a žlutá) a následně i dělením podle části armády (Rakouská a Uherská) vynásobily na více než 100 různých kombinací pro označení konkrétního pluku. Uherské pluky měly na rukávech blůz a nohavicích kalhot ozdobné výšivky.

 

Standardní uniforma Rakousko-Uherského pěšáka se skládala z následujících částí:

1. Polní blůza
2. Kalhoty
3. Polní čapka
4. Spinky/kamaše
5. Kabát

Polní blůza (die Bluse) byla se stojacím 4cm vysokým límcem, na kterém byly výložky v egalizační barvě a s hodnostními, kostěnými či celuloidovými, hvězdami.  Zapínána šesti zinkovými knoflíčky ve skrytém zapínání. S jedním párem kapes na prsou a druhým párem ve spodní části. Přední část blůzy měla v pase všit vnitřní tunýlek pro stahování (regulaci velikosti pasu). Výraznou částí blůzy byly 5cm široké nárameníky. Sloužily k fixaci různých nosných řemenů (např. chlebníku, torny apod.) a zároveň bylo možno pod levý, prodloužený, zapnout kabát pokud byl nošen křížem přes prsa stočený v bandalíru. Pod pravý nárameník se navlékal tzv. váleček – který zabraňoval řemenu pušky ve sklouznutí z ramene. Polní blůza byla vyráběna ve čtyřech velikostech.

 

Kalhoty (die Pantalons) byly jednoduchého, rovného střihu.  Měly praktický vysoký pas s vnitřním tunelem pro úzký opasek, zároveň byly na okraji tři páry zinkových knoflíků pro případné použití šlí. Měly pouze dvě přední, vnitřní kapsy, přičemž v pravé kapse byla hned pod lemem malá kapsička pro umístění mosazné kapsle s identifikačním lístkem každého vojáka. Kalhoty byly vyráběny v sedmi velikostech.

 

Spinky a kamaše (die Kamaschen) sloužily jako ochrana nohavic a zároveň zabraňovaly pádu nečistot do obuvi. Podle ročního období voják nosil buď spinky, nebo kamaše (od listopadu do března). Spinky byly jednoduchý 8cm široký pruh sukna s poutky, zapínaný na dva knoflíky. Kamaše byly vyšší, z velké části kryly i boty a zapínaly se na šest knoflíků.

 

Polní čapka (die Kappe) s koženým štítkem, mosaznou kokardou “jablíčkem“ s císařským monogramem FJI (František Josef I.) byla bezesporu typickou pokrývkou hlavy C. a k. vojáka. Měla stahovací nátylník pro zimní období, za nátylníkem byly dvě poutka pro připevnění tzv. polního znamení – dubové ratolesti či jedlové snítky. Touto „ozdobou“se označovali vojáci nasazení na frontě. Čepice byla vyráběna ve čtyřech velikostech.

 

Kabát (der Infanteriemantel) byl neodmyslitelnou součástí výstroje každého vojáka ať jako součást oděvu při nepřízni počasí, tak v noci jako nouzová pokrývka. Dvouřadý kabát C. a K. pěšáka měl skladem rozšířená záda, byl tedy pohodlný při běžném pohybu, ale také při střelbě. Široký límec bylo možno samozřejmě zvednout a na krku sepnout zápinkou na knoflík, aby měl voják chráněný krk před nepřízní počasí.  Na límci byly našity výložky (tzv. parole) v egalizační barvě. Pro pohodlnější pohyb za pochodu měl kabát na zadní části krátký rozparek a možnost připnout přední “šosy“ dovnitř kabátu, čímž se uvolnil prostor pro nohy. Kabáty byly vyráběny ve čtyřech velikostech.
Nedílnou součástí bylo samozřejmě i spodní prádlo, voják fasoval dvě soupravy košile a spodek. Pro letní období bylo prádlo z bavlněného kalika (das Hemd, die Gattie), pro zimní období byla souprava vyráběna z bavlněného úpletu (das Leibel, die Unterhose).

 

Nákrčník byl dvojího provedení - (die Halsbinde) - černý s bílým krajem, zapínaný na přezku byl určen pro vycházky. Pro službu se k ochraně krku užíval jednoduchý pruh modrošedé látky (das Halstuch), který se nosil kolem krku, překřížený na prsou pod blůzou, přičemž okraj mohl být přeložený přes límec blůzy (tato varianta je na dobových fotografiích velice častá)

 

Všechny kožené doplňky výstroje byly z přírodní (nebarvené kůže)

Boty (die Schuhe) byly šněrovací, celokožené, nad kotník. Kožená podrážka byla pro lepší ochranu kovaná cvoky, podpatku byla kovová podkůvka.

 

Opasek (der Infanterieleibriemen) byl 5cm široký, s mosazným háčkem a zapínal se mosaznou sponou s lisovaným dvouhlavým císařským orlem. Na opasku byl vždy v koženém závěsníku a plechové, černě lakované pochvě bodák Mannlicher.
Další výstroj/výzbroj se lišila podle aktuálního zařazení vojáka (vycházka, strážní služba, bojové nasazení atd.).

 

Patrontašky Mannlicher M95 (der Patrontasche), byly v té době svým šikmým tvarem nezvyklé. Byly též kožené s dvěma oddělenými kapsami, každá z kapes pro dva rámečky s pěti kusy patron. Voják nosil na opasku dvě patrontašky s celkem 40ti kusy patron.

 

Chlebník (der Brotsack) byl z hnědé, hrubé celtoviny. Nosil se na levém boku, s popruhem křížem přes pravé rameno. Zároveň měl chlebník dvojici kovových háků k přichycení k opasku. V chlebníku nosil voják svou denní dávku potravin, osobní věci a hliníkovou polní láhev (obsah 1/2l).

 

Torna a patrontornistra (der Kalbfelltornister, der Patronentornister), obecně známé jako tele a podtele, byly určeny k nošení dalších věcí vojáka. V torně bylo místo pro náhradní oblečení, masovou konzervu, kartáč na oděv, ručník apod., patrontornistra sloužila pro uložení další dávky munice. Ta v ní byla ukládána v papírových obalech po 2x5ti kusech. Celkem bylo v patrontornistře místo až pro 100 ks munice.

Díky různým poutkům a průvlekům bylo také možné na tornu připínat další věci – srolovanou deku v celtě, jídelní misku, kabát, polní lopatku apod. Nepopiratelnou výhodou systému torny a patrontornistry byla možnost snadno a rychle odložit nabalenou tornu, přičemž patrontornistra se zásobou munice vojákovi zůstala – což bylo obzvláště výhodné, když jednotka přecházela z pochodu rovnou do boje. Bylo to díky důmyslnému systému nosného řemení, které bylo provlečeno okem patrontornistry a zároveň háky spojeno s opaskem, ale torna byla na řemení jištěna pouze robustní jehlou a pojistnými zápinkami. Zručný voják dokázal tornu „odhodit“ během pár okamžiků. Do jisté míry se tento systém dá pokládat za předchůdce dnešních „taktických vest“.

Různé varianty balení:

 

Puška pro pěchotu (das Gewehr) Mannlicher M95
Ke standardní výzbroji rakousko- uherské armády patřila puška Mannlicher M1895. Byla završením vývojové řady pušek konstruktéra Mannlichera - M1886, M1888, M1890. Od předchozích vzorů (M1886 a M1888) se lišila překonstruováním závěru z důvodu používání nábojů plněných bezdýmným prachem (vyšší tlaky), tvarem a umístěním nábojové schránky a zapažbením.

Puška M1895 používala náboj Mannlicher 8x50R. V takticko-technických datech se příliš nelišila od konkurence (Mosin, Mauser). Lišila se však v konstrukci závěru – přímotažný závěr (k opakování stačil pohyb klikou závěru vzad a vpřed) a zásobováním náboji.  Náboje se vkládaly do nábojové schránky po 5ti kusech společně s rámečkem. Po zasunutí pátého náboje do komory zbraně prázdný rámeček samovolně vypadl otvorem na spodu schránky. S tím jsou spojené i přednosti a slabiny zbraně. Střelec byl díky zmíněnému systému schopen vést velmi rychlou palbu, puška byla navíc přesná. Nevýhodou byla nemožnost doplňovat náboje po jednom (v případě potřeby plné kapacity bylo vždy nutné vyjmout poloprázdný rámeček a nahradit ho plným) a hlavně citlivost zbraně na znečištění, které degradovalo jinak hladký chod mechanizmu.
Puška se kromě standardní délky (1270 mm) vyráběla ještě ve zkrácených variantách (990 mm) jako karabina (jezdectvo) a krátká puška (dělostřelci, vozatajové apod.)
Ke zbrani náležel i velmi moderně pojatý bodák M95. Zatímco ostatní armády disponovaly pro nastávající boje nepraktickými bodáky o délkách okolo 60 cm, které pak následně zkracovaly, už k pušce M1886 byl zkonstruován nožový bodák o celkové délce cca 37 cm, který se stal etalonem bodáku na dalších 100 let.

 

Výše uvedený text má vypovídat o tom, jak vypadal pěšák C. a k. armády dle Výstrojního předpisu A-28, vydaném ve Vídni 1910/11 na samém počátku Světové války. Ovšem již po pár měsících se začaly vyskytovat problémy s nedostatkem různých materiálů, které v kombinaci se stále se zvyšující potřebou vystrojovat další a další vojáky, s novými poznatky z užívání výstroje a výzbroje v zcela odlišném způsobu vedení moderní války vedly logicky k dalším úpravám uniforem, výstroje i výzbroje a také k nahrazování stávajících materiálů (typicky kůže) jinými materiály…

Význam zkratek:
k.u.k./ k. und k. =  kaiserliche und königliche, česky: C. a k. = Císařský a královský  - používala se pro označení v titulu všech orgánů a společné armády + námořnictva pro Rakousko i Uhry
k.k. = kaiserlich-königliche, česky: C. k. = Císařsko-královský - používala se pro označení v titulu všech orgánů a armády rakouské části monarchie
k.u. =  königlich-ungarische, česky: K.u. = Královsko-uherský - používala se pro označení v titulu všech orgánů a armády uherské části monarchie
I.R. = Infanterie Regiment, česky: Pěší pluk
L.I.R. =  Landwehr Infanterie Regiment, česky: Zeměbranecký pěší pluk

Figurant je gefreiter (svobodník) pěšího pluku 98 - Vysoké Mýto. Historie tohoto pluku před Světovou válkou a během ní je hlavním zaměřením KPVH Pardubicko.

S pomocí přátel sestavil a sepsal
Jaroslav Řezáč
Korporal, K.u.k. I.R. 98
www.militarie-repliky.cz

Zdroje:
- Adjustierungsvorschrift für das k.u.k. Heer 1910/1911
http://www.militaria.at/Book.aspx?book=5710716&Language=de
- Die Adjustierung Des K.(u.)K. Heeres 1868 - 1914, Band 1: Die Infanterie
Autor: Hermann Hinterstoisser
- The Emperor’s Coat
Autoři: Dr. M. Christian Ortner, Stefan Rest, Thomas Ilming
http://www.militaria.at/Book.aspx?book=1790712&Language=de

 

© Miroslav Řehák 2015 - 2021